ŘEKA
ŘEKA
Anotace: Chtěl jsem psát o neuchopitelnosti lidské duše, ale řeka se vzepřela být pouhou alegorií... P.S. Proč jsou všechny ženy tak svéhlavé...? Měl jsem se snad kvůli tomu spokojit jen s potokem...? ;-)
ŘEKA
Jsem žena umíněná
milence hladím po jizvách
Spojovat umím
i dělit břehy
Nechám se živit praménky
polykám je jak otesánek
v mém náručí
tak blaženě zmírají
Pojmu slzy
jež zem neunese
Démanty slunce
krášlí mou věčně mladou pleť
Mé skryté city
dmou mě až k prasknutí
Jsem stále připravena
se o ně podělit
Běda však tomu
kdo pohrdá mou láskou
Má vášeň nezná mezí
bez slitování smetu vše
co staví se mi v cestu
Jdu třeba za smrtku
když ne za nevěstu
Stále jen vpřed se rvu
přec jsem vždy tam
kde jsem i dříve byla
Jen občas oddychnu si
slepými rameny
Kdekdo by svazoval mne
a nutil mi svůj řád
Básníci pějí na mne ódy
netuše že paměť má sahá
až ke zrození věků
Žádnému nikdy nepodlehnu
V tichosti jsem už oplakala
celé zástupy odvážných reků
I já však změnila se
Dávná divoška
už ví jak proměnit se v dámu
Upjatost nikdy však
neměla jsem v plánu
Jsem sama sebou
Jen když chci
poslouchám druhých přání
Přes tisíc morových ran
vždy oklepu se
hned kypím pevným zdravím
V dunivém rytmu nebes
vášnivý rej
s šílenou chutí točím
Jsem navždy svá
mě nikdo
nenapraví
Praha, 22.10.2013
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Tohle mě tak rozplakalo zatím ne na dlouho i když není o mě mnoho pro mne znamená tvá básen až jsem si díky ní uvědomila že chci žít tak strašně chci... děkuji
22.10.2013 16:59:15 | Avola
Tak přece jen se ta duše neuchopitelná v tom asi zobrazila, jen mě chtěla přelstít, potvůrka…
Promiň, na takový komentář bych snad ani neměl odpovídat a jen tiše mlčet. To je ten nejkrásnější ohlas, jaký bych si kdy uměl představit - píšu to s veškerou tichou pokorou k Tvým důvodům. Děkuju :-)
A ano, život má smysl vždy - za všech okolností, i když to tak někdy třeba nevypadá...
22.10.2013 17:14:27 | Amonasr