Říjen

Zpovzdálí slyšet již ptactva zpěv - mizí,
krajina obléká barevný šál,
duše již pláčou pro krajinu cizí,
poslední květ letní ulehl, spal.

Chladných vod proud snad líněji spěchá,
hlasy jdou přes barvené stráně,
skrz holou bučinu letí ozvěna tichá,
dětský smích a ledové dlaně.

Za okny leží té cizí země čas,
pomalou písní se ukládá k spánku,
lecjaká srdce pak tonou to v nás,
jak chtěly by douškem vyprázdnit džbánku.

Naděje vzlétly nám v nebeský řád,
na jaře kapat je uslyšíš snad...