Ztracena

Vítr se prohání v korunách stromů,
přemýšlím, kudy se dostanu domů.
Z dáli je slyšet šumění vody,
hledám nějaké záchytné body.

Příroda krásnější než nejsladší sen,
já nevím, kudy ven.
Příroda bez jediné vady,
však já jsem stále tady.

V dálce vidím sněžnou horu,
bojím se, že bloudím v kruhu.
Bříza se naklání na stranu,
kudy se odtud dostanu?

Kolem je to lehké, krásné, nádherné,
matou mě květy barevné.
Přesto, ani to nepůsobí přehnaně,
již se cítím velmi strhaně.

Stíny nepůsobí stísněně,
cítím se k smrti znaveně.
Bylo krásné, tohle zažít,
bude krásné, tady zemřít.

Sbohem, krutý živote,
já už ležím nehnutě.