Soumrak vládce moří

Své dlaně k nebi pozvedám,
když modré vlny se zčeří.
Zlatavé odlesky letí ke hvězdám,
šťastný, kdo ve své sny věří.

Usíná krajina tajemná,
i bílí holubi šli spát.
Čeká mě hlubina bezedná,
náruče mořské cítím chlad.

Sbohem, zahrado modravá,
kroky mé k cíli míří,
můj šat ve větru povlává,
v srdci mém klid se šíří.

Do nebes naposled pohlížím,
víčka svá zvolna zavírám.
Poslední, co vidím, je modrá, bílá, zlatá...