Anotace: Vzpomínka z dětství - když jsem musela dlouho čekat, než kamarádka směla jít ven.
Jsem malá holka
a chci si hrát.
Prý „za chvíli“
čekání dlouhé
…mám raději odejít?
Cosi mi brání.
Přikována
nevím
co mě tu vlastně drží.
Ale ano, už vím!
Zahrada skýtá v čase květin
mnoho vůní omamných
altánek zase příjemný stín.
Co však nejvíce mě přitahuje
ten koncert zpěváčků polétavých.
Kolik nástrojů vlastně zaznívá
v orchestru nebeském?
Pak sólo má zlatotřpytná žluva
s lejskem co chytá druhý hlas
árii aby nepokazil.
(To duo jsem se naučila pojmenovat až v dospělosti.)
Hedvábné tóny flétniček malých
melodie stálé i proměnlivé
do toho cinká zvonek k hodům ptačím…
Teď sólo má kosí chlapík
co rád vychloubá se.
On hned tak nepustí někoho ke slovu.
Takt udává datel
metronom by mu nestačil.
A vrací se zas melodie známá
křišťálová nota
óda na radost!
Poprvé vnímám všechno jinak!
Nádhera…
ten motiv doznívá mi ještě dnes…
Je fascinující, jak se v Tobě dokázal uložit jakýsi zlom ve vnímání z jednoho dne v dětství, který Tě zřejmě navždy ovlivnil a stal se trvalou součástí i Tvé paměti... A jaké náhody (či nenáhody?) vlastně o nás svým způsobem rozhodují... :-) Kdoví, kolik takových nenápadných (i podstatných) zlomů máme v sobě uložených, aniž bychom si je třeba uvědomovali...
25.03.2014 17:03:44 | Amonasr