Letní déšť

Práce mám nad hlavu

a špatnou náladu.

Co přednostně dělat?

Co na později nechat?

Ve stresu myslím,

že z toho zešílím.

Hora povinností má

se nezdolatelná zdá.

Ve shonu pracovním,

však něco uslyším.

Bubnování lehounkých

letních kapek dešťových.

Rázem všechny starosti,

se zdají být zbytečnosti.

Neodolatelné pokušení

je okýnka mého otevření.

Bez rozmyšlení vstávám

a k oknu se vrhám.

Otevřu ho a vzduch studený

mě do svého kabátu zahalí.

Nosními dírkami nasávám

nádhernou vůni deště.

Nastydnutí se neobávám,

chci si přivonět ještě.

Jemný větřík mě mámí,

do svého království vábí.

Cítím se lehčí čím dál víc,

vzlétnout mi nebrání nic.

Kapky k zemi srážejí

špinavý vzduch pln smutku a bolestí.

Vše okolo smáčejí

slzy bez starostí.

Když jen na krátkou chvíli

zavřu své modré oči.

Na mysli vzpomínky vytanou

a do sebe mě vtáhnou.

Octnu se na lávce

pod střechou schované,

v přírodě lesní,

kde nádherně se sní.

Vše kolem mě tiše plyne,

spolu v jeden obraz splyne.

Všichni tito hudebníci

tvoří dokonalou kompozici.

Po týdnech vlády Slunce

se objevila šance.

První déšť letní

lepším člověkem mě činí.