Chudobka

Chudobku motýl pochválil,
moc hezká se mu zdála,
on náramně se rozpálil,
tak byl hned samá chvála.

Nadšeně kvítek souhlasí,
vůkol jen nízká tráva,
lichotky však ho nespasí,
když blížila se kráva.

Jak kráva kytku spatřila,
neváhala ni chvilku,
hned s velkou chutí zbaštila,
běláska něžnou milku.

Tím smutný konec nastává,
chudobka navždy mizí,
pro krávu strava lákavá,
vždyť krása je ji cizí.