Kočičan

KOČIČAN

Dálkou k vrchům hlubokých roklí,
letím pruhy luk a mezí.
Vítr mi šlehá do očí déšť.

A kdesi hore krouží ptáci...

Šílenou rychlostí stesků,
vleče se celý den.
Malé hory příkrých svahů.

A kdesi hore zvoní obláčky vlny...

Po hřebenu lámu štíty,
co nás čeká u konce,
ni krásný světa kraj.

Jen ztracený kout v širém světu...

Tak tam jzedím sám,
bez smyslu
a s bandou malých tygrů.

Neb já jsem Kočičan...