Vzdávám vám dík

Ó jak krásně je mi tu,

s vděčností, do hlíny uklekám,

u kamenného pomníku,

klobouk svůj smekám.

Díky Ti, matičko – Země má,

jež snášíš útrapy trpělivě,

tys přece nejsi němá,

to mnozí přehlíží právě.

Díky Vám nebesa, jež nahoře se prostíráte,

vy moudrá, poselství nesete,

i díky vám, že oči své nad námi přivíráte,

díky, že tolik snesete.

Díky Ti Slunce, že vytrvalosti neztrácíš,

díky že naplňuješ nás svým světlem,

děkuji, že každý den vycházíš,

Vzdávám ti hold, celým svým tělem.

Díky i Měsíci, co při úplňku osvětluje cesty,

smyj tehdy hříchy své – odpuštěním - snadno,

při úplňku snadněji napravují se resty,

ti - jež to nevidí, není jim však radno.

Díky vám všem, co cestou mou mě provázíte,

tu vděčnost, cítíte vy právě,

věřím vám srdcem svým, že mě ochráníte,

jste přece živí – jako hmyz v trávě.