Hvězdná ukolébavka

 

cirkulárka  hází drobný  vějíř

pablesků zapadajícího slunce

na hebkou vrstvu pilin

místy krutě  sešlapanou

 

zatímco mé hodinky

vytahují tmavnoucí závoj

z východního obzoru

 

trylek mne otočil ptačím směrem

silueta pěvce na pahýlu větve

začíná splývat s obzorem

 

kterýpak ty jsi?

 

zpěv přikryla nastupující  tma

jen vůně ještě svítily  z chladnoucí zahrady

a hvězdy začaly notit tu každonoční

o nezměrných dálkách

 

ticho nechává vyletovat myšlenky

touhy a nesplnitelné mety

jedna zanikne a rodí se další

 

měsíc nikde

 

tisíce světel mi zavírá oči

usínám na posledním schodě

 

polštář nehledám