Oheň podzimu již vyhořel
a hravý vítr roznesl a uklidil
do šedavých dní ten popel
na stromy spící v tichu nocí.
Nebe střídavě světlá a tmavne,
ale draci na stráních už dolétali,
jen večery stále hlasitě naříkají
drsným havraním hlasem.
A tak první zimní den
přilétá na bělostných křídlech,
aby nekonečně dlouho vířil
nad pokorně ztichlou krajinou.