na zamyšlenou
Teče voda
plyne, břehy podemílá,
příroda hyne, mráz nezabírá,
škoda...
Ryby hynou,
jak vlny plynou,
ta mračna modré látky,
břeh padá, je vratký.
Ten den,
temný, zvrácený
šla jsi ven,
již osud byl určený.
Pád z velké výšky,
v očích černé křížky,
že varování bylo, ty na to nic,
snad čekala jsi něco víc.
Kdy pro tebe
slilo se nebe
s řekou v jednu tenkou čáru.
Kdy najdou tě, nemá nikdo páru.
Komentáře (0)