Svit světů dalekých,
myšlenek krásných
nekonečný vesmír
symfonie zní
hvězdy se točí dál...
Třpyt záře jiskřící
světýlek svítících
vysoko na nebi
propadám snění
stoupávám nahoru
a padám dolů
tisíc let lidského bolu...
Svět hloubek tajemných
lesklých a vábivých...
Měsíc jak věčný vzdor
zapadá za obzor
lidského světa!
Nekonečno. Rozpustit se, vsát a nebýt, a být úplně vším. :O)
15.10.2014 16:16:13 | Tichá meluzína
Díky za přízeň... já publikuji vždy nějakou další tentokrát úplně odlišnou a říkám si - to bude propadák a ono se to někomu líbí...:-) to mě těší
15.10.2014 20:43:28 | bogen