to je zas listí pod nohama
nástrahy do barev ukryté
pěkně to šustí pozvolna tleje
a já mám hrábě rozbité
přijít tak vítr z plynných obrů
kam by se hrabe vánek náš
za plot až k sousedům poslal by dárek
a já mu za to "otčenáš"
jen mi tu nechej výstavní kusy
založím do nitra nejtlustší z knih
předvedu herbář kantorským esům
s nedbalým úsměvem aniž bych zpych
jenomže zatím boří se noha
nechtěná aktérka výronu
do skrytých pastí lamaček kostí
až zazní výkřik bez tónu
schazují jeleni v porostech chloubu
to když se krátí sluneční svit
stejně tak košatí odloží k chodidlům
co z módy vyšlo
pevně se chyť
ty který chtěl bys posledním zůstat
a vidět z výšky ostatních pád
do stonku všechnu sílu svou vecpi
obejmi větev
...listopad...
Miluju podzim, poeto, šustivé listí, barvy a ořechovou vůni. Ale taky miluju češtinu, "shazují" od slova shodit :D
15.11.2014 22:10:17 | Hesiona-Essylt
..takovej silák je habr..některá svoje šustidla..drží až do jara..
13.11.2014 16:35:29 | isisleo
drží a nepustí, i kdyby stížnosti se vrší...ať si prší
kdo si jednou vlaje
neroztaje
17.11.2014 21:42:48 | poeta
Ten poslední verš je rada i pro člověka. Taky se musíme pořádně držet, abychom předčasně nespadli. A krásně jsi to celé napsal. Až mám chuť vytáhnout staré olejovky, ztratit se v jedné z opuštěných zahrad a pořádně se zmalovat. :O)
13.11.2014 14:17:40 | Tichá meluzína