Jsi vítr, jenž unáší mého draka,
jsi důvod, co mě z liščí nory láká,
jsi tma, která mé oči tiší,
jsi příběh, který nedopíši...
Jsi strachem, v němž chci žít navždy,
jsi jediný... a jsi každý...
Jsi červeň a žluť podzimního listí,
jsi lanem, které mě na skále jistí,
si vůní jablek a chutí vína,
jsi příběh, který nezačíná...
Jsi ležatou osmou mezi všemi nulami a jedničkami,
jsme spolu... i když sami...
Jsi loukou v měsíčním svitu,
jsi lesním vzduchem,
jsi duchem...
... duchem Jizerských hor