Definitivní monokl

Jsem tiskátko z brambory
létám jako
jako když mě do vody hodí
nabarví mě na zeleno
a mrští se mnou do plátna
přesně tak jak to nikdy nikdo nechtěl
se zlatavými záblesky nelidství krutě otevřené knihy
nikdo tu nechce horečku kamenů
tak čeří jedem rozbouřenou řeku v Kolumbii
dámy a pánové
piště se s měkkými i a zahoďte obuv
nemocní z absence dobra šplhejte po telegrafních sloupech
do nebe
zapalte banán a snězte svíčku
polijte květiny benzínem a nechte je smrdět
neluxujte doma
ať nevzbudíte faunu v hibernaci
podporujte drobné organismy nechráněným pohlavním stykem
tak
tak
tak už se svlíkni ty děvko