báseň psaná v přírodě

Na lesní mýtince
ležíme my dva spolu
oplácíme si krásná slova
a přitom šaty dáváme si dolu
ve víru rozkoše
zavíráme oči své
padajíc do hlubin
pomalu odhaluji lůno tvé
s láskou a něhou
do kvítku se nořím
nevnímaje nic kolem
vášní k tobě jenom hořím
lesy okolo tiše závidí,
protože taková krása
se zas tak někde nevidí
když luční květy
lámat se přestanou
a lesní ptactvo ztichne
naši hru máme již dohranou
už jen stéblo trávy
sem tam píchne
jen tak lehce ležíme
a zas ta krásná slova
snad umožní nám během chvíle
tu rozkoš prožít znova.