Kámen

Člověk jak bestie,
nakopne oblázek,
zlost si tak vylije,
při každé z procházek.

Není však sám,
dělají to i jiní,
a proto dbám
na trestání sviní.

Při každém kopnutí
kousíček odletí
a toto prokletí,
zažívá staletí.

Já jsem ten, kdo ví,
já číhám v křoví,
jsem ten, kdo loví
lidi, co neví.

Kámen je základ
té naší Země,
skrýš různých záhad,
pomoc při trémě.

Každému kameni cestičku zameť,
kámen má srdce, kámen má paměť.
Paměť tak dalekou, jak jen to jde,
pamatuje si vše - kdo, kdy a kde.

Je svědkem lásky,
ale i vzteku,
Tvé první vrásky,
prvního špeku.

A nikdy nevíš, kdy blízko leží,
kdy Tě tiše sleduje
a kdy do sebe informace vpisuje,
utečeš stěží.

Ačkoliv občas vypadá křehce,
je vážně tvrdý.
Naštve se lehce,
na svůj původ je hrdý.

Jen já však vidím,
kamenů poslání,
že sledují lidi
a jednou je zachrání.

A Ty se teď rozhlédni a hrdě vstaň,
kameni malému nastav svou dlaň.
Vždyť nikdy nevíš, kdy bude ti záchranou,
až jednoho dne problémy nastanou.

Amen.