Cesta tmou

Znovu se vydávám na cestu do tmy.
V hlavě mi zní tvá slova
se zvláštní ozvěnou nevyřčeného.
Půjdu,
s hlavou plnou tmy budu
sledovat světlo rudě se rodící nad obzorem,
vytlačující čisté světlo měsíce pryč z oblohy.
Natáhnu ruce k nebi
a až bude padat,
budu tu pro něj.
Chytím ho do dlaní,
rty se dotknu jeho bílé záře,
ukryji si ho do očí,
než úplně vyhasne.

Tam je tma, které může vládnout

beze strachu z ohně, 

ač já sama někdy planu jasněji než slunce.