Kozel

Na louku se kozel kouká,
koza Běla tiše brouká,
kůzlátka se spolu honí,
jetelíček moc jim voní.

Bobeš stále vede řeči,
o rodinu, že má péči,
ne tak jako u berana,
tam je ovce na vše sama.

Dlouhý čas se vychvaluje,
přitom se jen povaluje,
jen však spatřil mladou Lízu,
náhle chytil druhou mízu.

Běží za ní velmi čile,
prý už je mu dlouhá chvíle,
něžná slůvka hned ji mečí,
lituje se, málem brečí.

S Bělou se prý špatně žije,
stala se z ni satorie,
zavrhuje roky žití,
doufá, že se Líza chytí.

Ta jen hlavou pohodila,
tvoje sliby, to je síla,
obecný jsi kozel známý,
žádné hrátky mezi námi.