Sýček obecný

Nemocný si v loži leží,
spát nemůže, dýchá stěží.
Plamen svíce v cimře hoří,
chorého tam cosi moří.

Noční můra či snad stín?
Přilétá tam dovnitř splín?
I tak byl sýc kdysi vnímán,
odháněn a likvidován.

On však jenom můrky chytal,
co je plamen svíce lákal.
Byl však šípem kuše ďasa,
pro duše lidské žádná spása.

Volání jeho "puíííť" zní,
nemocný už zlehka sní.
"Puíť" nám pojď evokuje,
"supersticióznost" vyjadřuje.

Pouze naše pověrčivost,
spojila si s ním tu bytost.
Tu, co říká "pojď" tam se mnou,
vstup do pekla bránou temnou.

Dnes je nám sova krapet blíž,
znamením zla není již.
Stala se nám noční vílou,
chráněnou a roztomilou.

Na území země české,
zánik statků vrstvy selské.
Myší málo, stodol též,
jen sto sýčků, žádná lež.