královna zima

Bílá vlečka královny zimy,
pokryla hustou krajinu…

Nyní zlézá pod pukliny,
a vlhčí promrzlou hlínu.

Objevuje se krása stromů,
krása růží, ó jak krásná bylina!
objevují se vrásky zapadaných lomů,
a divá příroda, kde protéká i říčka Bílina.

Slzy, perly skvostné, tají,
na mizející krápníky hrají
poslední baladu tesknou,
v očích slunce, slzy krásně se lesknou.

Jako kapky rosy stékající,
po slunečním ohnivém líci.
Jako potůčky paprsků jarních
a rosa třpytící se na nich.

Bílá vlečka královny zimy,
postupně mizí stejně jako rýmy,
této zbytečné básně,
přesto snad krásné...