toulání

V klikatých
zákoutích,
slepých ramen,
řeky plížící se
údolím,
jakoby čas
se zastavil,

raněný kmen
s pocitem zouufalství
rozložil
přes břehy
svou váhu,
a řasy i mechoví
hrají ted
v něm své symfonie,

sněhové břízy
tu v zástupu stojí,
jakoby
pět chtěly
na ně sonety
a vrby si máčejí
v zrcadle
poklidném
svůj vlas,

paprsky slunce,

však ještě
příliš studené,
na to aby ohřáli
v konečcích prstů
první záchvěvy jara,

lámou se
o podivné barikády
bezduchých
mrtvých těl,

až nakonec
obzor
nad nimi
zavře svá
žhnoucí ústa..

..pak do krajiny
se zvrhne ,
temná nápln kalamáře..