O Slunci a nejen o něm

Až Slunce skloní svou tvář
A konečně svěsí svůj gigantický měsíční pyj
Nastaví čelo mrakům vstříc
Zamračené v krvavé peřině podvečerní oblohy

Až Slunce zanevře na bohy
A navlékne podzimní leštěný střevíc
Zableskne se na nebi hromový kyj
Blesk nabídne ku kochání svou zář

Až svit Měsíce prořízne noční tmu
Jak čepel nože připraveného kastrovat
Všechna souhvězdí i sfér plochu

Rozpomeň se nyní trochu
Na sladké verše, jež chtěl jsem psát
Nad nimiž nejen já se pýchou dmu

Avšak zapomeň na ta slova nyní
Sloky jsou plné nechutností

Bez studu a beze ctností
Nebudu již ten, jenž radost činí

Zvrácené chci verše psát

V podobných si listovat