Náhoda

Spěchám svižným deštěm aut
Majících směr a jistý kvalt
Lesknou se jak hladina
Měsíční lesklá slabina
Září do očí a berou zrak
Jejich světla, zářný lak
A v otiscích zbytků srnčí kůže
Zaryté jsou trny růže

Rudé růže – drobného kvítí
Jež do noci tak jasně svítí
Skrze šrámy, kapky potu
Když vůz nabral na kapotu
Statný kus mladého masa
Krev, víno a strohá krása
Lákající moderní umělce
Profesory, opilce
Sochaře i modernisty
Řidiče, lékaře i tankisty

Ve tmě tiše odpočívá vrak
Rachot srážky line se do oblak
A z růží zbylo již jen trní
Z nebe kapky o zem duní
Když se pojí ruka s rukou
Když dvě o sebe těla tlukou
Vlastní osud si z dlaní čtou
A na tu chvíli jedinou
Nevidí, neslyší nic než sebe
Nevnímají chlad, jenž zebe
Netuší, že na silnici
Z vozu rázem popelnici
Nadělala srna něžná
Jež předpisy noční nezná

Poté ráno v barvách duhy
Smyje duše i neduhy
Dá zapomenout na nehodu
Na srnu i na náhodu
Jež měla...nechtěný výsledek
Z omylu vznikl potomek