Zvěř pro krásu a užitek

Oni mají stále hlad,

jak začne kuropění ranní,

nezajímá je ani chlad,

hlavně když co na zobání.

 

Z otevřených dveří letí,

mimo těch, co na vejcích sedí,

je jich tam víc než smetí,

do prázdného škopku hledí.

 

Přes den po zahradě shání,

rozhrabou, na co přijdou,

vlézt i do záhonů jim nebrání,

když vyženu je, cítí to křivdou.

 

Večerní úkol, zvěř k zavření,

mezi stromy, oko, měj se na pozoru,

stmívá se, ničeho moc vidět není,

až na tu kachnu potvoru.

 

Na střeše kurníku jich více sedí,

rozhled mají po kraji,

zvědavě na mě shora civí,

v duchu se mi řehtají.

 

Na kurníku dřepí jako královny,

při tom, jak je naháním,

nechtěně brodím se ve hnoji,

docházím k trusu poznání.

 

U některých to čas vyřeší,

stanou se potravním řetězcem,

domluveno jim bude v pekáči,

s červeným zelím a knedlíkem.

 

Potravní řetězec, je věc krutá,

jednou stranou dovnitř, druhou ven,

ne vše, co sníme, se s dobrým střetá,

hlavně, když nejsme stravy původem.