Ani ostych, ani strach,
jenom brouzdám v představách.
Na které já bych si sáh?
Zas přemýšlím o kozách.
Říkat se nic nemusí,
když se kolem honosí.
O nic se mě neprosí.
Myslím na ta poprsí.
Krása, až se tají dech,
voda dme se v zdymadlech.
Až běhá mráz po zádech,
zas přemýšlím o ňadrech.
Nelze najít náhražky,
bez skrupulí, přetvářky,
seru na splín, na nářky,
myslím na ty polštářky!
Pro některé pupkem světa
může být i pouhá věta
pro některé s podivem,
jsou ženská nadra, když vyjdou ven ...
29.11.2016 06:43:51 | kasparoza
I ty jeden romantíku. :O) To je ta nevyléčitelná slabost pro polstrování, že jo? :oD
28.11.2016 11:00:03 | Tichá meluzína