Malovat osud

Okolo ohniste na brehu jezera se slevaji hlasy hrdelnich manter stupnovane az k namesicnim plamenum ve verejich pereji ticho vidoucnele palety hlasek, zarezavajicich drapky dechu do bubnujicich jaderek planety. S odrazy panenskych travin horicich vetvicek cekajicich v roztopodivnem praskani na nadchazejici vysvobozeni slova, slova utkaneho v dalavach kanonu, pripraveneho vystrelit v davny sem.

Spelunka listova, strasilka havraniku a rarasek rapikaty si vypraveji stridave bizardni sny o nezivych predmetech a bytostech vyzpivanych ve vnimave pisni pozorovatelu vesmiru v casoprostoru. Kdyz se do nich s otevrenou chlopni srdecniho posunku zaposlouchame, uslysime tu sten pocitku jara, tu plac slzy lamajici se v krapnikove soli ve svetle vividnich utlocitu ohne, praotce sneni.

Od ohne, slova vstupuji v zivot pecetim a ustaluji svuj dluhopis perutim skryvajicim se hlasivkam
Rarasek sararamantne simra meluzinu falesnym falzetem kropenate hladiny a strasilka kloubi alikvotniho kridlonosku kusymi tykadla dragoniady. Po ceste domu za lomozu uhaslych a diviniliminioznich
svetel padleho molocha spiciho mesta, odcizeneho svou vlastni oblohou proti dalavam klice malire, basnika, samana, nema plavidla proudu fotonoveho loziska svateho chrestostinu uroboru. Drive zvireci bytosti jiz odletali na nomenklature z oskeruse nezrozene, nebo se naveky menici partitury chramove lodi mysli, kde hlas stinavych popinavych patronu ohne, vola chapadelka pravekych jiskricek po pridi basne archaismu, prvotni monady pramenu lidstvi. Odtud az k dalnym vestbam nad letajicimi mesty a pustinami zalidnenych sidel jiz neposkvrnenych zahalenym popelem vyhynulych
dialektu budoucnosti.