Dívka trhající koukole

Pojď se mnou lásko do polí
vezmi s sebou proutěný košík
natrhej pro potěchu květy koukolí
které ve městě prodá malý hošík
Dívka trhá krásné květy polní
mraky nad ní zatím zesivěly
kohoutky dešťové vody čísi ruka uvolní
po dešti krásné květy zplesnivěly

Neplač dívko vždyť si zedníkova dcera
abys nemusela všem doma lhát
ač nyní vypadáš jako vytažena z jezera
nové koukole půjdeme spolu natrhat
kde nechalas svůj košík předchozího večera?
vyražme, než začne kohout ráno kokrhat

Šli jsme spolu do pole zlatého
však koukole přes noc někam odešly
nic netuší ani slunce suplující vrátného
uprostřed lánu jsme se proto rozešli
konec lásky křehké jako ty děti
které příští rok narodí se matkám
vprostřed pole které znám zpaměti
jehož lány ráno ocukrovala jinovatka