Bezděz

Započal večer mladý na Bezdězu
pod nímž hladina hladila lunu
královnu všech moří chrání bez děsu
při úplňku nosí stříbrnou korunu

Borovicové lesy které ukrývavají plno zvěře
čerstvý mech lákal pasoucí se laně
Bezděz - vzácný drahokam září z věže
jas z jeho skleněných očí oslepuje stráně

Slunce jak nejjasnější lampion na nebesích
chladí své zpocené tělo v azurovém zrcadle
kolik laní zůstalo v hořících lesích
a kdo v té zřícenině rozpadlé ?

Žáby s ploticemi pod hladinou klábosí
snad o soumraku ukládájíc růžové šatičky
ve větru na pozdrav mává vysokánské rákosí
až se vydáš ve stopách své matičky