Nehynoucí svíce

Žiju deset staletí –

klidu vyčkávám;

nikdo nemá ponětí, že

smrt obelhávám.

Mlčím, nespím, nedýchám,

kůži bledou mám; pro

kapku krve se vám vzdám –

to vám povídám.

A co počít si s žitím svým, když

čas tak ubíhá? Snad

sen o tom, že zemřít smím,

rád si nechám zdát.

„A co smrtí začíná?“

Na to se pořád ptám;

jedna svíce zhasíná –

druhá hoří dál.