Cítím...

Cítím jarní probuzení,
jež se květin týká.
Cítím letmé pohlazení
vánku, co deštěm smýká.

Cítím opředený pařez
bílými vonnými kvítky.
Cítím klukův nářez,
jež dostal za své výtky.

Cítím duši léta,
které mi připevnilo křídla.
Cítím skvrnku světa,
co se vzdáleností řídla.

Cítím spjatost mraků,
jenž se vzájemně dotýkají.
Cítím pohyb vraků,
po vesmíru se potýkají.

Cítím změnu tlaku,
však už podzim přišel.
Cítím blízkost zraku,
o který bohužel přišel.

Cítím jeho zlobu,
když listím prudce hází.
Cítím svojí mdlobu,
co pluje bezvědomou hrází.

Cítím opět ráno,
avšak už nastal večer.
Cítím, jak bylo hráno,
když pan Meluzína vešel.

Cítím tedy zimu,
jak pod nehty zalézá.
Cítím „ledovinu“,
z vloček sněhu vylézá.

Nastalo čtvero roční
období,
které nemá
obdoby.