Zářijová zahrada v nedělním jitru

Narodil se nový den,
z jabloně zpívá nejeden pták,
doposud lze vyjít ven
bez bundy, bez kabátu, jen tak.

Přivonět k růži bílé,
pokryté krůpějemi rosy,
vzpomenout letní chvíle,
kdy běhali jsme venku bosi.

Radosti vlévá do žil
sluníčko ještě rozespalé,
z plných zářijových sil
do oken hřeje vytrvale.

Čas nedělního klidu,
vana po dešti plna vody,
zahrady prosty lidu,
jen paprsky vysouší schody.

Mezi bílými kvítky
v holínkách brouzdám vlhkou travou.
V hrnci s chlebem a zbytky
slepice potěšeně hrabou.

Sousedů černá fena
kamarádí se s naším psíkem.,
houpačka opuštěna,
rýžák proplouvá Karibikem.

Nedělní nebe jasné,
nejsladší chuť malin posledních.
Zahrada v jitru časném,
tam neexistuje žádný hřích.