Kobyly v mlze

Když jeseň hrála barevnými stuhami
uviděl jsem v mlze stádo kobylí
jež se páslo v ohradě mezi lukami
bílé pápěří však siluetu koní rozptýlí

Pro kousek bledého potěšení kobyly nespatřím
snad jen kdyby hrdými čely mlhu pročísli
za poslední drobné, až si koně opatřím
co skrývají za mlhou, ať si každý domyslí

Kobyly se v ranním oparu ztrácí
Já však šel koně hledat k ohradám
kdo však najde ty zvířata domácí
s tím se na dlouhá léta pohádám

Neberte mi koně které jsem choval staletí
v mlze budou bloudit zdejší krajinou
sametové hřívy jsou jak polité perletí
při svém putování nezahlédnu kobylu jedinou