Povídka z vřesu

V jedné sněhové bouři zažívaly hory otřesy
to lavina se z kopců rychle valila
do lesa kde hynula zvěř i stoleté vřesy
jako požár vše živé tu nadobro zabila

Zahynuli i mladí trampové kteří horu zdolali
masy sněhu zasypaly jejich těla odolná
před chvílí ještě naposled zimním údolím zvolali
že cesta k věčnému životu bude volná

Příštím rokem kdy jaro potěšilo úbočí
hvězdy jsou jak tečky nejhezčích vět
které svým třpytem na les zaútočí
tam právě vřes se usmívá na svět