Nádech fialové

Zdejších lesů barvy fialové znám již dost,
Chodím-li sem často, je to pouze na pár chvílí,
Avšak pokud jsem zde příliš dlouho, je to hlavně pro radost,
Či proto, že mě zde nic nerozčílí.

Lesů krása, do níž v posledních chvílích ponořím se,
obklopí mne jistě brzy i vůní levandule,
na níž jakmile upřu svůj zrak, ve fialové blahem utopím se
a uchovám si v paměti své půvab její, stejně jako minule.

A tak stále procházím se lesem fialovým,
Spatřívám a objevuji nové odstíny té jedné barvy.
Poddávám se rozličným, známým i pachům novým,
Přičemž trhám lístky oměje a procházím tím lesem starým.

Všechny druhy květin vidím na velkou dálku,
spatřívám louku hrachorovou
přeji si ještě jednu fialku,
jelikož zaslechnu hlas šeptající skutečnosti.

A tak vracím se stále na to místo,
Poněvadž nechci se připravit o podívanou na barvu svou,
Cestu už znám, tak jdu stále rovně a najisto,
Jen abych viděl tu mou fialovou.