Sněhová bouře

Sypou se z oblohy bílá peříčka
do okapů tvého domu u náměstí
padají a padají na moje víčka
ty jsi ukryta pod střechou naštěstí

Vločky jemné jak dívčiny teplé dlaně
které jsem hladil při pohledu na ně
lásko počkej tu schoulena pod dekou
než se vánice vypraví na pouť dalekou

Ó sníh se honí s větrem o závod
ač zahalen do kožichu a beranice
kolem tma větší než je zdrávo
už stojím venku kde stále zuří vánice

Bouře sílí,je vzteklá jak sousedovic pes
já však pomalu kráčím vlažným krokem
své ruce plné ledu nořím do kapes
vzhůru zřím touhu na nebi hlubokém

nemohu pokračovat dále bez tebe
ustelu si na sněhové peřině jež hřeje
usnu, při pohledu na roztržené nebe
jenž dobrou noc mi hned popřeje

Našli mě ráno lidé jdoucí za prací
napůl v mdlobách a napůl zdravý
každou hodinou se život z těla ztrácí
vyřiďte mé lásce poslední srdečné pozdravy