Anotace: -
Někdy zaklepu
někdy vstoupím
jenom tak
tehdy se podivně naježíš
a natočíš z anfasu
tiše fotím krásu
kterou mi dovolíš
po rukou stékáš větvemi
do dlaní
milodary ptačích peříček
zdáš se být zmatený. stárneme.
ty do mraků já blíže k zemi
slyším posvátné ticho v první strofě a ve druhé pokorný šelest padajícího listí...
29.01.2018 19:20:29 | Laika
Krása, v které je ukryta pravda. Taková básnička pokaždé hezky vypráví.. :-)
29.01.2018 15:38:03 | Kubíno
...je fakt, že není les jako les...
27.01.2018 20:11:16 | Jort