Mateřídoušky kořání

 

Po břehu cvalem ujíždí

 vůně

ve spřežení

ospalého proudu řeky

 

kterou pošeptává

na stráni mateřídouška

omámena ranní rosou v travinách

 

voda krůpěj rosy

když chodidly hladíš ji bosý

cítíš maminčino přání

 

horkem roztaženými nozdry

stíny se plíží za patou

jako žebráčtí mnichové

 

hledají vůni dávno jim vzatou

když hvězdy už noc vítají

na svých rtech