Mlha

Od rána nebe připomíná houf bělásků
kteří jakoby poletovali kol tvé hlavy
hustá kaše, jak sníh padá do vlásků
venku posnídám u hrnečku bílé kávy

Louky,cesty se ztrácí v bílém dýmu
zmizel les i potok v štiplavém kouři
celičká vesnice se noří v bělimu
stará sova na větvi očka mhouří

Celá zem, jakoby se chtěla vdávat
stojí u kostela ukryta pod závojem
slunce jí nemůže na pozdrav zamávat
snad zahlédl jsem paprsek mám ten dojem

Nebeské divadlo schované za bílou oponou
hvězdy s lunou dávno stojí na jevišti
v bílém moři již brzy utonou
kol jejich hlav zářivá létavice prosviští

Na poli širé lány jakoby zasypány moukou
kdysi docela veliké teď zřím sotva polovic
kam se poděly děti běžící loukou ?
jakoby se schovaly do kalichu rudých makovic

Svět objala pára, jako své dítě
které nosí čisté pleny z hedvábí
pověz malá hvězdičko, sedící na blankytě
jak se naše bílé nadělení vyrábí