Máchův kraj

Slunce vkrojené do krajiny
ztrácí svůj oslnivý jas.
Plamennou barvu po vodním zrcadle
rozlévá z posledních sil.
Vítr žene nebeskou pastvinou kudrnaté beránky
do krajů neznámých i do míst kde už byl.

Statisíce vlnek tančí
hladinou usínajícího jezera,
tam stříbrné rybky rozsévají perleťový třpyt.
Soumrak rozprostíra vůkol tmavý závoj,
usíná i pronikavý racků křik.

Na břehu zamilovaný labutí pár
čechrá pera svých sněhobílých perutí,
borové aróma, jarní vůně okolí,
svou pozornost si vynutí.

Potichu usedám do trávy,
vlahý vánek zlehka mě hladí po tvářích,
krása opíjí mé smysly,
přemýšlím,
žít a neviděti tento kraj,
snad byl by velký hřích.

přemýšlím ...

Tam opopdál za vodou jest hrad Bezděz,
za luhy a bory, na hoře skalnaté,
kamenný svědek minulosti
dodnes tam stojí.

přemýšlím ...

Tak tady se toulal v měsíci máji,
po cestách písčitých, lesy a háji,
náš velký romantik a básník,
Karel Hynek Mácha.