Roztrhlo se nebe nad dědinou

Roztrhlo se nebe nad dědinou
cáry mraků stírají stromům krůpěje
obloha má celý den střechu měděnou
pršet přestane , než se les naděje

Déšť bouchal o bubínky střech
jako by v rukou svíral paličky
voda,až po okraj naplnila břeh
a v hlíně vytváří prstem ďolíčky

Kapky skáčou v okapové rouře
jak žáby schované na mělčině
sivý závoj mračen přicházející bouře,
právě nahání strach většině

Nebesa stála ,jako andělé u brány
visí tak nízko, až se země dotýkala
déšť bičuje stráně i širé lány
a mračna jakoby nad tím vším vzlykala