S úsměvem na rtech

Probuzení...
s pocitem, že ještě přeci
nemůže být ráno
převaluješ
to hořkoslano v puse
a na jazyku
máš napsáno
cos včera jedl a pil
tolik čárek...
spíš celej plot
matně vzpomínáš si
že když šel jsi platit
vypláz si jazyk
i posledních pár stovek...

Jo...
včera jsi se cítil
zase na dvacet
a dneska tě to
pěkně bolí...
a slunce prevít
šimrá tě na nose
abys už vstal

Vymotal ses nějak ven
slunce krásně hřeje
tyrkysová obloha nad hlavou
a jen lehký opar nad kopci
a pařící se lesy
dávají vzpomenout
včerejšímu dešti

Pomalu stoupáš cestou
chceš se projít
vyčistit hlavu
míjíš jablůňku při cestě
červená jablíčka
se ještě třpytí rosou
sklání k tobě větve
a říká vezmi si hochu...

Chladný ranní větřík z pole
tě nadobro probudí
slunce ti hřeje rozlámaná záda
a s každým dalším kousnutím
do sladkého jablíčka
mizí i ta hořkoslaná chuť
a ty stoupáš dál
kamenitou cestou nahoru

Projdeš kousek lesem
pak zahneš na louku
zuješ si boty
a jdeš jen tak bosý
v stříbrně orosené trávě
zanecháváš za sebou stopy
ještě kousek nahoru
a jseš na kopci
otočíš se k slunci
natáhneš k němu ruce
nastavíš mu tvář
a zašeptáš
slunce
děkuji...

Pak hezky
hezky dlouhou chvíli
koukáš do dáli
okouzlen krajinou...
vstřebáváš paprsky
zkoušíš zapamatovat si
ten pocit
čas
i tohle místo
aby sis ho mohl vybavit
až ti bude zase mizerně...

Když tě začnou studit prsty u nohou
s úsměvem na rtech
řekneš si no co...
tak je mi přes čtyřicet
a vydáš se zpět
volným krokem
spokojen
kousek štěstí
neseš si v srdci
zpět...

ještě jednou se zastavíš
a zakřičíš 
děkuji...