Nad povrchem zemským

Rozbité světlo

poslepované stínem

hvězdného prachu

proniká prodřenou dírou

v černém plášti

do okamžiku

koktavého jitra

ranní

chladné doteky mračen

podzimní zralé slzy

svázané do uzlíčku zrcadel

vandrují v ptačím zpěvu

za toulavým

Měsícem  

sny mají přimknutá víčka

a pod bílým šátkem

usínají

na druhém břehu

Země