Nesu ti kůru z břízy

Slunce pulzovalo
a já
své hory doly
dával pod kameny
u prašných cest.

Počkej pomohu ti je nést

Objevil jsem kostel v lese
a sebe sedícího v zadní lavici
v modlitbě za samotu srn,
vyhlídku nad nebe.

Jak snadné, ber.

Kdyby to bylo jen o tom
rozdělit se s žebrákem
a vzít stařence nůši s roštím.
Vztek měnit v explodující bubliny.
Kam stříkne kapka vyroste strom.
Doba dokola. Doba do kolen.
Vesnická srdce obehnaná
kamenným městem.
Do kolébek mačeta.

Kůru z břízy chci všem dát.
Puntík po puntíku.