Vyznání Bedřichovu

Tvé oči jsou, jak horská říčka
rty rudé, jako slunce od Nekrasu
V jehož světle zardívají se líčka
Ach Bedřichove,miluji tvou krásu

Pod Královkou zřím Bedřichova květ
na kopečku kostelík nám svítí bělobou
do malebné vesničky vešel se celý svět
v mém srdci zůstane nejjasnější ozdobou

Okolo Bedřichova na tisíce křížů stojí
jen ty jsou pamětníky zašlých časů
procházka po lese ti srdéčko zhojí
tak pohleď člověče na nehynoucí krásu

Krása, jež rozprostírá se kol Bedřichova
sotva se nějakému bohatství vyrovná
vzpomínky člověk v nitru si uchová
zde pod Nekrasem září krajina čarovná

Bedřichov je vesnička, jak hrob tichá
když večer slunce lucernu zhasíná
za soumraku vybledne jeho pýcha
pak během krátké chvíle kraj usíná