Šerave okravy podzimní oktavy

Rodné Ohří hroudy maloměsta,

svit seravy, žluto tmavá askeze svetlatmy,

hořící únik lačných stenani za stěnami existence,

Jako prameny prany, na přání větru,

sklon vánku k selestu,

bedlivě olizujici jazyky podzimní noci,

jsou to serave oktavy podzimní noci,

jsou to serave oktavy podzimní noci,

jsou to serave oktavy podzimní noci,

chtíč lacnost vystřelit koš hrudi ke slovu,

obteci planetu ke stribrnemu olovu,

v polotekutem břečťanu pryskyřice vášne,

básník horouci se ztlumenym pridechem,

ona milenka, poezie noci stenajici,

prosici mne a modlici se o síto vyslyseni,

onou podzimní oktavou noci,

zachytim dva soky stínu v prutocich,

a zaniknu jako všechno živé v plamenech tvorstvi,

mezi bříšky prstů harmonikare

a prsem spanileho nekonečna,

dýchají oči pečeti okruzi,

hlasky zaprahnute k vašim bokum,

k vašim utlocitne vystenanym bohům,

má nejmilejsi valhalo slova,

nač lhát, když vás miluji 

a podzimní oktavy noci,

lacne lázně jazyka mne prosí,

horoucne mne prosí o vyslyseni,

obloha krvácí, serave klasy zárodku tmy,

se stěhují od srdce k srdci 

a světlo si hledá stezku ke komurce,

aby vyhlodalo kamínek ctnosti,

v lůně toho bláznivého a šíleného světa,

plného šílených a krásných lidi,

šílených a krásných tvůrců,

Ctoucich blues podzimní oktavy noci,

v seravych zlutavach blízké dalavy podzimu.