Motýli

Na louce rozcuchané zahléd jsem zpoza květů
Skupinku motýlů, kteří se smáli světu.
Nad mými problémy jen tiše mávli křídly
A je to svoboda, co v jejich křídlech sídlí.

Prostě mě zaujal ten přelet motýlí
A čekám až se motýl zahledí do brýlí.
Ucítím jeho lehkost, s kterou opouští zemi,
Za letu zašeptám: motýlku líbíš se mi.

Motýl necítí tíhu doby,
barevným pláštěm tvé vlasy zdobí,
sedne si na tvou dlaň a krásně je ti,
popros ho za mne ať neodletí.

Pak až ti jednoho dne ze srdce spadne tíž,
Lehce se nadechneš, motýlky ucítíš,
Jak šťastně létají tam uvnitř tvého těla,
Křídly tě pohladí, deprese odletěla.

Prostě se podíváš do nitra mojí mysli,
A oba zároveň vdechneme stejný kyslík.
Cítíce vlastní lehkost necháme dole zemi,
Každý z nás zašeptá druhému: líbíš se mi.