Element

V hlubokých jícnech a puklinách Země dlí,

                                                  ničení ho baví,

často na odiv se staví,

ale také v lidských srdcích sídlí.

Za spojence vítr, lidskou hloupost a zlobu,

nerozlišuje nepřátele,

nemá žádného majitele,

těžko je proti němu vznést obžalobu.

Při pochodu rudou píseň si zpívá,

teplota stoupá,

mnohých zhouba,

žhnoucíma očima bez známek citu se dívá.

Lidé myslí si, že ho zkrotili,

ale on jen čeká na svou chvíli...