O kapkách a proč je slané moře

Ten okamžik
když zrodí se kapka
jen tak z ničeho
někde mezi mraky
jako cosi malého...
pak...
první
druhá
třetí...
dávají vale nebi
a padají...
dolů k zemi

Né všechny však
zrodí se mezi mraky
některé třeba
na listech kapradí
na stéblech trávy
jako rosa
ráno za svítání
třpití se
volají...
vidíš jsme tady

A pak jsou kapky
takové ty zvláštní...
znáš je moc dobře
jsou tak slané...
častokrát...
nejedna ti po tváři skane
zničeho nic
z radosti
ze smutku
a někdy i jen tak...
ve chvíli nečekané...

Ty kapky vody
co dávají život
a umí ho i brát
když na zem popadají
z louží na cestách
pramímkem ve strouhách
potokem do řeky
vydají se
vstříct dálavám...

Jsou plni touhy
v bystřinách
v tůňkách
volají...
já jsem z louky
já jsem z lesa
ty dvě vzadu
ty jsou rosa...

V paměť si vrývají
vůni
chuť
z domovské krajiny...
říká se
že voda prý paměť má
a tak vše v sobě si uchová

Když kapky přiblíží se k peřejím
pstruh mrskne ladně ocasem
volá na ně...
pozdravujte bratrance úhoře
vloni odcestoval po proudu
někam do moře...
Do moře?
...zašumí kapky po kamenech
Kde to je?

Líná voda
to je řeka
Nevědí však
co je čeká
Dělají bublinky
a dovádějí
Sní o dálkách
dobrodružství
hádají
kam asi plují...

Však
za prvním městem
voda se kalí
z továren
z výtoků
z odpadů
V podivném roztoku
kapky se valí
Dál...
Stále dál
dusí se
zalykají
Chtějí se vrátit
však proudy je unášejí
pořád dál
a dál...
Daleko
Až do moře...


Miliony
a miliony kapek
pláčou pak v oceánech
stýská se jim
po loukách
po lese
po čisté bystřině
po vůni
po chuti
po rodné krajině

Daleko k obzoru
nese se jejich hoře...
A od jejich pláče
jsou slané oceány i moře...